Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mamka v tom má guláš...

20. 4. 2010

Potřebovala bych si ujasnit,jakým směrem se máme dát v rozvíjení Justýnky…..

Nedávno jsem četla stránky o přístupu Son-Rise a moc mě to zaujalo,celé jsem to přetlumočila a přečetla příteli a rozhodli jsme see některé prvky zkusíme na Justýnce,je jasné že nejsme žádní vyškolení pracovníci v této oblasti,ale moc se nám líbilo to,jaký tato metoda úspech na autistické děti a na jakém přístupu je založená…bohužel jsem se nedočetla zda existuje nějaký terapeut,který to v ČR dě a věnuje se tomu,jen ta paní co založila ty stránky které jsme četli a ta je na mateřské takže asi nefunguje….

Mírně jsme s metodou začali a to tak, že malou do ničeho nenutíme a necháváme dělat co ona sama chce ,nejsme si jisti jestli vlastně svůj svět nebo ne…Nejraději si hraje s námi ,vyhledává kontakt a chce pozornost…Zřídka kdy si hraje sama,většinou chce s námi,takže ji respektujeme a prostě co chce děláme,tancujeme,zpíváme,děláme blbinky ,uplně jsme přestali nucení do vě které nechce…Co opravdu odmítá je sedět v židličce a plnit námi zadané úkoly(stavě kostek,navlékání atd…)

Dneska jsme navštívili SPC a jediný úkol který nám dali je, že ji musíme naučit sedět v židličce(i se řevem,zezačátku prý řvou všechny děti, ale pak to pochopía naučit ji pracovat v židli na nějakých ukolech…I tento přístup se mi líbí ,protože myslíme kdybychom ji uplně nechali podle Son-Rise dělat jen to co chce ona tak to nikam nepovede…Nevím nemám to ničím podložené jsem jen laika právě nevíme jakou cestou se máme vydat,zda nutit,nebo nenutit..každopádně v SPC chtě aby u stolečku pracovala…

Uplně nejlepší by bylo tyto dvě věci nějak skloubit dohromady,ale nejsem si jistá zda se takové dva rozdílné přístupy vůbec skloubit dají???

 

Tápu a nevím si rady….akorát můžu říct, že vím určitě , že Justy potřebuje tvrdost a disciplínu jinak to asi žně nikam nepovede je hrozně tvrdohlavá ,ale zároveň docela rychle chápe pravidla…. jsem ten type od začátku po něco chci a jsem důsledná a neoblomná a myslím, že kdybych to tak nedělala a povolovala bych tak by nebyla ani teď tam kde je…to je moje taková domněnka a mateřský instinkt…Takže se asi budeme řídit opravdu radami ze SPC a prostě budeme pracovat u stolečku a nějaké prvky které se nebudou moc”třískat” bychom si vzali se Son-Rise…bohužel nevím zda je to ta správná volba…babo raď

Chtěla jsem najet i na obrázkovou komunikaci,ale nejsem si jistá zda je to dobrý nápad v Son-Rise se píšee je to vhodné jen pro žně mentálně postižené jinak ne…A malá celkem dobře komunikuje i když nemluví tak nás dovede kam chce a co chce na to natáhne ruku a začí i ukazovat….

 

Je to strašně složité a právě bych chtěla získat nějaký názor od Vás jakým se řídíte přístupem a co myslítee je lepší a přínosnější…

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.....

(Lucka, 29. 4. 2010 9:47)

Tak už jsem Lindě napsala,hned předevčírem,tak jsem zvědavá kdy napíše..Jestli nenapíše tak ti potom písnu o to číslo..díky moc:-)
Děkuji moc za kontakt na dobrou psycholožku,nám dali doporučení do dětské nemocnice k nějaké paní Budínové,nevím kdo to je a nikde se o ní nemůžu nic dočíst...Ale stejně do dětské nehodlám jít té se vyhýbat obloukem...Stačila nám tam neurologie a spol..Ted jdeme na týdení pobyt do loga a tam bude i psychologické vyšetření i neurologické+EEG což jsem ráda a apoň nemusíme do nemocnice k hospitalizaci ,chtějí aby malá měla i MRI,ale už jednou jsme na ní byli ve 14 měsících a stejně se tam nic nenašlo,takže to odmítám...

Linda

(Pavel, 28. 4. 2010 11:41)

No to je skvělé, že bydlíte tak blízko od ní. Určitě se vyplatí se s ní poznat a dozvědět se tak nějaké informace přímo ze "zdroje". Ona je velmi ochotná, jen musíte počítat s tím, že čas má jenom tehdy, když má zajištěné pro svoje holčičky hlídání. Mail, co má uvedený na stránkách - autismus.cz@seznam.cz - funguje, tak jí můžete napsat. Když mi napíšeš na můj mail (pavelkostal@seznam.cz), můžu vám poslat na ní i mobil.
S tou neteří by to mohlo být dobré. A třeba by se dal sehnat i někdo z Tišnova (možná i někdo ze studentů gymnázia?).
Co se týče psychologů, tak my jsme byli v Dět. nemocnici u dr. Makovské, ale to už je dva roky - ona vlastně stanovovala Tobíkovi diagnózu. Teď chodíme k dr. Taťáně Horké - je to psychiatrička (má ale i psychologický výcvik), nevýhoda je, že je to soukromá ambulance, takže se za vyšetření platí, ale na druhou stranu je skvělá a má úžasný přístup k rodičům - byl to první odborník, který nám dal i nějaké užitečné rady. Ta ambulance je v Židenicích a jmenuje se Psychoprofi (dá se to najít na internetu).

....

(Lucka, 27. 4. 2010 15:56)

Pavle ani nevíš jak jsi mě teď zvýšil tep...Linda bydlí v Tišnově????To je od nás 7 km bydlíme 7 km od Tišnova,to je super,nemám slov:-)
Určitě ji budeme kontaktovat a snad se brzo ozve...
My chodíme do SPC do Blanska jsou tam moc hodní a jsme celkem spokojení a rodiče si to tam hodně chválí....Tak uvdíme zatím jsem byli teprve 2x,můžu se jen tak orientačně zeptat jakého navštěvujete v Brně psychologa...
Studentka mě napadla jedině moje neteř,je jí 17 a myslím, že by to nebyl špatný nápad...Jinak s angličtinou na to mnejsme moc slavně,já teda nic,moc s přítel docela obstojně ale nevím jestli by jsme zvládli odborný text...ale nejak by jsme se s tím poprali:-)

...

(Pavel, 27. 4. 2010 15:16)

My žádné SPC nenavštěvujeme. Zatím k tomu ani nemáme důvod, když Tobíka v nejbližší době neplánujeme dávat do školky. Ale kdybychom měli navštěvovat nějaké SPC, určitě se budeme snažit vyhnout Štolcově (máme z různých stran reference, že tam rodiče moc nerespektují a navíc jsou dost konzervativní co se týče metod - vlastně kromě strukturovaného učení nic jiného neuznávají). Asi bychom se snažili dostat pod SPC na Ibsenově, kde berou děti s kombinovaným postižením (Tobík má od prosince v lékařské zprávě napsané, že má kromě autismu i ment. retardaci, takže by nás tam měli vzít.
Neměli byste možnost mít někoho z blízkosti, kdo by k vám za Justýnkou chodil? Třeba nějakou studentku, která bydlí ve vaší vesnici nebo v okolí a která do Brna dojíždí? Jak jste na tom s angličtinou? My jsme zjistili, že co se týče nejen Son-rise, ale i různých jiných metod, vyplatí se aspoň trošku nad průměrem rozumět anglicky. V Americe a v Anglii je totiž nejvíc literatury o autismu, je tam hrozně moc informací, které v češtině zatím nejsou a asi ještě dlouho nebudou. My s tím teda dost bojujem, jakžtakž už rozumíme některým textům (nebo z toho aspoň jsme schopní pochopit aspoň něco), ale mluvená angličtina je pro nás pořád hodně nesrozumitelná. Kdybyste uměli anglicky, tak spousta informací o son-rise je na jejich stránkách www.son-rise.org (mají tam zajímavé webové semináře nebo blog, kam pořád píší nové příspěvky). Zajímavé vebky o biomedicín. přístupech jsou www.treatingautism.co.uk . Jinak si myslím, že i když je kurz skvělý, tak na něj za každou cenu nemusíte. V Anglii na něj chodí spousta rodičů, protože na to mají štědrou podporu od nadace Caudwell Children, která jim hradí (tedy těm méně majetným) 80 procent ceny kurzu, takže to mají hodně levné. Kdybyste měli zájem, mohli byste kontaktovat terapeutku Lindu Cecavovou (ona je jediná u nás, která absolvovala školení u jejich institutu v Americe). Sice je pořád ještě na mateřské, ale začíná už zase trošku pracovat (když jí někdo hlídá děti). Bydlí v Tišnově a nabízí rodičům dvouhodinovou konzultaci zdarma, kdy se jí můžete zeptat na to, co by vás zajímalo. Myslím, že mail na sebe má na svých stránkách, počítejte ale s tím, že někdy trvá delší dobu, než odepíše. Určitě se vyplatí si s ní tu konzultaci domluvit, může vám dát některé zajímavé rady, které se vám můžou hodit.

...

(Lucka, 27. 4. 2010 10:10)

Pavle díky za informace,budu si muset o S-R ještě více přečíst..Justýnka pujde do školky od září,měli jsme vybranou školku Barvičku v Brně,ale moc se mi to nepozdává a asi raději domluvíme na 3 dny v týdnu logo školku na logo klinice v Brně..To se mi zdá větším přínosem i když za to budeme muset platit..Tak mě napadlo, že by jsme to taky zkombinovali a dělali zároveň S-R...aspoň jednu dobrovolnici bych také rda sehnala,ale bydlíme na vesnici 30 km od Brna:-(Tak nevim kdo by měl zájem sem dojíždět,ale dalo by se to třeba, že by jsme ji zavezli a odvezli....No zkusím se na to nějak zaměřit a třeba seženeme..Ale prvně se musím dovědět více o této metodě...Kurz v anglii pro nás asi finančně nehrozí i když bych moc ráda...Teď se zeptám,myslíš že to bez kurzu jde aplikovat?
Já právě ani nevím kde začít,praktikujem akorát tu poličku a s tím podáváním věcí a to je asi určitě málo...
Ještě jsem se chtěla zaptat zda navštěvujete nějaké SPC a jak tam Váš přístup berou?

...

(Pavel, 27. 4. 2010 9:03)

Lucko, my jsme z Brna. Díky za pochvalu, ale zas až tak vychytané to nemáme a profíci nejsme vůbec. Snažíme se, ale kam se Tobík posune, to se uvidí, spíš si říkáme, že se budeme snažit ho akceptovat takového jaký je. Ta dobrovolnice, co s námi byla v Anglii, je studentka, která k nám chodí jednou týdně si s Tobíkem hrát. Máme ještě asi čtyři další studentky, které k nám chodí za Tobíkem, je to pro nás velká pomoc. Já mám sice Son-rise moc rád, ale nechci to tu zase nějak moc propagovat, protože pokud to chcete dělat víc naplno, tak potřebujete nějaké lidi, kteří by vám s programem pomáhali. A to se dá asi sehnat líp ve větších městech - my jsme se k většině dobrovolnic dostali přes letáčky a inzerát na Mas.univerzitě. Díky tomu, že máme ty dobrovolnice, zatím neuvažujeme v nejbližší době o školce, ale kdybychom nikoho neměli, možná bychom taky přemýšleli, kam Tobíka aspoň na pár hodin týdně dát. U dobrovolníků je hodně důležité, aby respektovali váš přístup a aby se byli ochotní od vás učit, mělo by to být o něco víc než jen paní na hlídání. Jinak S-R se dá samozřejmě dělat i bez dobrovolníků, v Anglii to hodně rodin kombinuje se školou nebo školkou, dělají to třeba jen 10 hodin týdně a snaží se používat principy terapie v běžných denních situacích.
Vitamíny máme většinou z Ameriky od Kirkmana, kupodivu to není ani tak drahé. Máme od nich rybí tuk, multivitamín Super-nuthera (tam je hodně B 6), enzymy DPP IV-Complete a trimetylglycin (TMG). Chtěli jsme si nechat udělat i nějaké testy, které se u nás normálně nedělají, v laboratoři Ganzimmun v Německu, ale tam jsme zatím neuspěli, nabízeli nám jako jejich prostředníka v ČR dr. Šmardu, což se nám opravdu nechce, protože u něj je to opravdu hodně komerční (cena léčby jde do statisíců), na to bychom teda fakt neměli. Na přednášce o Handle se asi potkáme, někdo z nás tam určitě bude.

....

(Lucka, 26. 4. 2010 23:41)

Pavle díky,máte moc hezké stránky a je tam plno informací...super,uložím a celé si je pročtu,máte moc krásného syna Tobíka:-)Odkud jste?
Je super, že toho tolik pro malého děláte,my taky držíme dietu a dáváme vitamíny,právě se chystám objednat ty vitamíny z ameriky,zatím dáváme rybí tuk a dál se v tom moc neorientuju co tak dávat za vitamíny,koupila jsem B6 ,ale obsahuje lactosu,takže to malá nemůže a enzymy o tom mi něco napiš o tom jsem ještě neslyšela...
Moc mě zaujala ta dobrovolnice co k Vám chodí...možná se zaptám dost blbě,ale to je nějaká studentka nebo nějaká hodná paní...???
Myslím, že to máte fakt vychytané a Tobík bude uplně v pořádku,normálně to z Vás cítím,vy jste uplní profíci,klobouk dolů,fakt mě moc zajímá vše co pro něj děláte,my jsme teprve na začátku tak dost tápu co,kdy,kde,jak a mám v hlavně plno informací a zmatek....Byla bych mooooc ráda (jestli tě teda neotravuju) za každou radu ...
Handle mě taky moc zajímá,přihlásili jsme se do Brna na kurz tak jsem mooooc zvědavá....
Je výborný že Tobík začíná mluvit a dělá pokroky...je to šikulka a vy taky:-D

něco o nás

(Pavel, 26. 4. 2010 23:14)

Tak my máme čtyřletého chlapečka Tobiáška, ve dvou letech mu byl diagnostikovaný autismus (zhruba střední symptomatika). Snažíme se dělat nejenom Son-rise, ale i Handle a aspoň něco uplatňujeme i z biomedických přístupů (nedáváme lepek a mléko, dáváme vitamíny, rybí tuk, enzymy atd.). Všechno dohromady nějak funguje, takže je těžké říct, co má největší vliv, Tobík se postupně zlepšuje, i když to není nějaký skokový vývoj, spíš to postupuje takovými drobnějšími krůčky. Teď jsme ve fázi, kdy konečně začíná trošku mluvit - snaží se říkat spoustu slov, ale zatím opravdu hodně nesrozumitelně. Jinak kurz v Anglii nás stál něco přes 80 tisíc - a byli jsme tam tři (já, manželka a jako tlumočnice s námi jela naše dobrovolnice, která k nám chodí si za Tobíkem hrát). Jsou v tom započítané náklady na kurz, letenky, ubytování v Londýně i nějaké další náklady. Jeli jsme tam jen díky k tomu, že nám pomohlo pár známých (a jejich prostřednictvm vlastně i neznámých) lidí, kteří nám na to přispěli, jinak bychom se tam asi nevypravili. Máme stránku, kde píšu spíš takové obecnější věci o terapiích, které zkoušíme, tam máme taky nějaké postřehy z kurzu http://tobiaskuv.blog.cz/1002/postrehy-z-kurzu-start-up Tak jestli někdo budete mít chuť, můžete se tam mrknout.

díkýýýý

(Lucka, 26. 4. 2010 19:31)

Evi díky:-)

:))))

(Eva, 26. 4. 2010 19:04)

Lucko, stránky ti krásně rozkvétají, moc pěkné :)

.....

(Lucka, 26. 4. 2010 15:30)

Pavle,díky že jsi zavítal taky sem k nám:-)
Já o Vás vůbec nic nevím jen asi tuším ,že máte chlapečka,ale jaký má problém nevím...
Je super že jste se rozhodli jet na ten kurz do anglie,tuhle jsem o tom taky uvažovala,ale asi to bude finančně náročné na kolik to výjde,jestli to není tajné?
Jinak je fakt, že se mi ten přístup líbí..jenže nevím kdy na nás v SPC vytahnou obrázky a spol...a já nevim jak jim řeknu,že obrázkovat nechceme...Kvůli tomu ani nechodíme do SPC na Štolcovu do Brna přímo pro autisty..prý tam zastávají jen VOKS,to mě odradilo....Jinak Justy umí celkem všechna písmenka i třeba R ,akorát nepoužívá žádná smysluplná slova,tedy jen občas jinak pužívá různá slova co nemají význam...Když si na něco natahne ruku řídím se přesně tou zásadou...:-)Docela to funguje a vždycky něco breptne i když třeba uplný nesmysl...:-)

ještě k Son-rise

(Pavel, 26. 4. 2010 9:14)

Ahoj, už jsme se potkali na "Žlababě". Máte hezké stránky, Justýnka je moc šikovná holčička. My se snažíme dělat Son-rise trošku víc (letos v lednu jsme se po dlouhém váhání vypravili i na kurz do Anglie), tak to co píšu, berte jako takový pohled z jedné strany. Když jsme byli v Londýně, tak se tam právě jedni rodiče ptali na PECS (to je taková barevnější obdoba českého VOKSu) a bylo jim řečeno, že v Son-rise sice obrázků využívají, ale jinak doporučují zkusit se zaměřit přímo na řeč bez výměnných obrázkových systémů (mají vlastní metodiku učení řeči), zavádět obrázkovou nebo jinou alternativní komunikaci navrhují až pokud se do dvou tří let terapie dítě nerozmluví. Ale to je samozřejmě za předpokladu, že se rodiče snaží dělat (pokud možno za pomoci dobrovolníků) intenzivnější domácí program, kdy má dítě alespoň pár hodin denně možnost intenzivní interakce v poměru jeden na jednoho. Takže je fakt na vás, co zkusíte, jestli vás láká zkusit s Justýnkou VOKS nebo PECS nebo znakování, klidně to vyzkoušejte. Mě jenom zaujalo, že Justýnka řekne "Žaža", když chce žabku z poličky, to se mi zdá úžasný. Za prvé "Ž" je docela těžké písmeno (náš Tobík třeba tuto slabiku vůbec neumí zatím vyslovit) a za druhé je z toho vidět, že chápe princip komunikace, na tom se dá určitě stavět. Jinak v Son-rise je zásada, že když dítě chce třeba nějakou hračku z poličky a snaží se to říct a nejde mu to, stejně mu nakonec věc dáme, snažíme se ocenit už jenom to, že se snažilo (ale budeme při tom trošku pomalejší). Pokud ale vysloví slovo čistěji nebo řekne nějaký jasnější zvuk, snažíme se mu dát věc (nebo nějakou zábavnou činnost - třeba že ho budeme houpat na balóně) rychleji a ještě při tom budeme hodně jásat a chválit ho. Takže nejde o to, aby to bylo "neřekneš - nedostaneš", ale o to, aby dítě pochopilo, že když se bude snažit mluvit, že dostane věc rychleji, že se bude dít rychleji něco zábavného, že je to užitečné i zábavné komunikovat s ostatními.
Ještě k té knížce o Son-rise, která je přeložená do češtiny. To je knížka, která byla napsaná někdy v 70. letech (tedy ta první část, kde se píše o Raunovi), a hodně odráží situaci, jaká byla v USA ohledně autismu tehdy. Nám se to taky zdálo až přehnané, ale pak jsme se dostali k jedné knížce o zkušenostech rodičů s biomedickou léčbou, jejíž autoři neměli se Son-rise nic společného, a byly tam popisované podobné zážitky (školy a ústavy, kde se používaly elektrické šoky a hodně drsné behaviorální metody apod.). Osobně beru tu knížku spíš jako inspiraci a svědectví o tom, že naděje existuje i tam, kde to na první pohled vypadá beznadějně, než jako konkrétní návod. Jinak Barry Kaufman napsal knížek víc (ty jsou bohužel jen v angličtině) - hodně zajímavá je třeba knížka o tom, jak rok a půl intenzivně pracovali s šestiletým chlapečkem z Mexika, který se sice z autismu nevyléčil, ale hodně se zlepšil.

....

(Lucka, 25. 4. 2010 21:39)

Luci,vidiš právě jsem do teď nevěděla, že vlastně VOKS nijak nebrzdí řeč,měla jsem z toho dost strach...Tak díky za informaci,určo to zkusíme a uvidíme,co vy také zkoušíte?
Já myslím, že na Justy působí hlavně tvrdost,je to sice drsný,ale je to tak ,pořád ji nutím a nutím a když už včera byla fakt hodně nucená na nočník tak prostě najednou čurala jak divá a bez problémů..je to prostě potvůrka a pořád zkouší..když jsme nekompromisní pochopí a ví že musí...
U nás je zřejmě hodně narušená jemná motorika,je to děs...takže znakování Evi nevim,možná spíš ty obrázky,to by se možná chytilo,no uvidíme...
Luci jinak si myslím, že se Ninuška hoooodně zlepšila hlavně teda oční kontakt a vnímání...Jo holt musíme být trpělivé i když by jsme s tím kolikrát nejraději práskly co?

alt.komunikace

(Eva, 24. 4. 2010 21:41)

Já radím vyzkoušet obojí - znakování i obrázkový systém a uvidíš, co se ujme. Znakování je sice rychlejší, ale zase znakem nevyjádříš vše, hlavně u dětí se špatnou jemnou motorikou. VOKS je podrobnější. My se snažíme znakovat, ale postupně chci Verču zapojit i do obrázkového systému, uvidím, jaký bude výsledek :)

Vyzkoušet se má asi všechno.

(Tuška, 23. 4. 2010 23:32)

Myslím,že všechno, co neublíží, se má vyzkoušet a tak poznáme, co na naše děti platí a funguje.
POdle mě je důležité vědět, že používání VOKS podporuje rozvoj řeči a nebrání jí, z toho mívají někdy rodiče strach, takže bych klidně do obrázků nebo piktogranmů šla.
Je fakt, že znaky jsou zase rychlejší a nemusíme s sebou tahat komunikační knihu. Obrázků zase porozumí i jiní lidé, znakům nemusí ... takže babo raď.

Já son-rise mám ráda. Holt jsou to rodiče, kterým tato metoda pomohla, kterou vymysleli, tak jsou na i pyšní a věří jí ... a samozřejmě dnes je to už o byznis, což ale nemusí být v protikladu. To že zavrhují jiné metody není neobvyklé (i když mám pocit, že když jsem četla jejich stránky v ANJ, tak tam využívají spoustu doplňkových metod), u nás je taky uznáváno jen strukturovaní učení a nic jiného.

Jinak ale, neznamená to, že bych byla jen a jen pro S-R. stejně jako asi většina rodičů vybírám pro Ninu to, z čeho mám pocit, že na ni působí, ať je to tahle metoda nebo jiná.
Jen nesnáším, když mě někdo do něčeho nutí a mě se to navíc vůbec nelíbí. My na štěsí máme v SPC velmi chápavou paní.

... bohužel, mám někdy pocit, že na dceru nepůsobí nic. A nebo aspoň ne tak rychle, jak bych si přála. Ale za to asi nemohou metody ... náš hendikep je asi příliš velký :o(

Ahoj

(Lucka, 23. 4. 2010 16:23)

Dano,určitě obrázkovou komunikaci vyzkoušíme, zkusit se má všechno...Knížku o Son-Rise jsem zatím nečetla,ale mám ji objednanou tak uvidíme...četla jsem jen co je o metodě na internetu a docela mě to zaujalo,je fakt že ostatní metody zatracují i tam,taky jsem si toho všimla...Každopádně u nás tedy dost funfuje mít ty věci na poličce, Justy když něco chce natáhne ruku(dělá to tak už dlouho)ale teď jsme přidali to ,že jí to nedám dokud nevydá nějaký zvuk...někdy se jí podaří říct i začátek slova nebo nějaké slovo...to se mi ze Son-Rise moc líbí..A jinak pracujeme u stolečku každý den aspoň 20 minut(zatím)tak uvidíme jak to pujde, držíme GFCF dietu a na tu nedám dopustit...člověk by toho nejraději dělal plno jen aby se malá někam posunula...I když teda musim říct, že zatím nejvíce pomáhá dieta a to ji držíme dva měsíce...

voks

(Dana (s Betynkou), 23. 4. 2010 15:51)

Lucko, přidávám se k Evě. Rozhodně není pravda, že VOKS se hodí jen pro děti s MR. Některé děti s MR třeba ani nejsou schopny tuto komunikaci pochopit. My voksujeme a vyplácí se to. Hlavně když Bětce na proužek vyskládám např. kam jedeme - hned líp spolupracuje. Nevím, cos o Son-rise četla,ale jestli tu knihu Son-rise zázrak pokračuje...přece jen to ber trochu s rezervou. Určitě je tento přístup dobrý nápad, ale nelze to tak dělat pořád a nefunguje na každého, naše děti se musí naučit taky trochu i něco jiného. Navíc to není vlastně tak úplně nově vymyšlená metoda - něco z toho se používá i u nás s názvem zrcadlení...U té knihy - nemůžu si pomoct - mám pocit silné idealizace a trošku mi vadí, že haní jakoukoliv jinou metodu. A to vypisování "hrůz" jak je dítě v jiné terapii nuceno, trestáno ba dokonce i bito...no nevím. S autisty jsem trochu pracovala (učila jsem ve speciálce), moje sestra je odborník na tuto problematiku, kamarádka taky. Nejsem proti alternativním přístupům, ale taky nejsem ani proti vyzkoušeným fungujícím metodám. Nejlepší pro naše dětičky je prostě přesně program ušitý na míru.

díky

(Lucka, 21. 4. 2010 21:14)

Evi díky,právě jsi mi v tom neudělala ještě větší guláš....jen jsi mě utvrdila v tom,že ta cesta se musí hledat a zkusit všecko a co nám bude nejvíce vyhovovat tam se dát...¨to jsem potřebovala slyšet:-)
to znakování by možná nebylo tak špatné a moc díky za odkaz na stránky hned to jdu prozkoumat...

:))))

(Eva, 21. 4. 2010 15:11)

Asi ti v tom udělám ještě větší guláš:)Především se musíš řídit svým vlastním rozumem a mateřským instinktem, znáš své dítě nejlépe. Taky jsem zkoušela vše možné a kontaktovala různé odborníky, stejně ale nakonec s Verčou pracujeme po svém tak, aby nám to oběma vyhovovalo, nechci nic lámat přes koleno. Když nám něco nejde, zkusíme to později.
Se stolečkem máme podobný problém. V SPC vydrží sedět třeba i hodinu a krásně spolupracuje, doma se jí moc nechce. Zkoušej to po chvilkách, pro začátek jí dej ke stolečku hračku, kterou má ráda, nebo ji nějak zaujme, tím nic nezkazíš.
Son-Rise moc neznám, to by ti mohla poradit třeba Tuška, ale nesouhlasím s nimi, že je obrázková komunikace vhodná jen pro těžce ment.postižené, jak píšeš. Alternativní komunikace (znakování či obrázková komunikace)je šance pro jakkoliv postižené dítě se dorozumět. Určitě bych ji nezavrhovala. Co zkusit např. znakování, když už Justýnka ukazuje? Můžete zkusit i obrázkovou komunikaci, začala bych například u fotek. Podívej se na stránky www.alternativnikomunikace.cz, tam se dozvíš víc. My také znakujeme a zkoušíme i obrázky. Určitě vám pomohou i v LOGO, kam jezdíte.